Základní struktura kabelu pro přenos energie se skládá hlavně ze čtyř částí: vodiče, izolační vrstvy, stínící vrstvy a ochranné vrstvy. Tyto části spolupracují, aby zajistily bezpečný a účinný přenos elektrické energie.
Vodič: Jako vodivá část kabelu je zodpovědný za přenos elektrické energie a je obvykle vyroben z mědi nebo hliníku, které mají vysokou vodivost. V závislosti na aplikaci je lze rozdělit na jedno-jádrové, dvou{2}}jádrové, tří-nebo čtyř{4}}jádrové kabely, vhodné pro stejnosměrné, jedno{5}}fázové střídavé, tří-fázové střídavé a neutrální{7}}uzemněné systémy.
Izolační vrstva: Používá se k elektrické izolaci vodiče od země a od vodičů různých fází, zabraňuje úniku proudu a zkratům a zajišťuje normální přenos energie. Mezi běžně používané materiály patří polyvinylchlorid (PVC), polyethylen (PE) a zesíťovaný polyethylen (XLPE). XLPE je široce používán v kabelech středního a vysokého napětí díky své dobré tepelné odolnosti a vysoké průrazné pevnosti.
Stínící vrstva: Obvykle se instaluje v kabelech s napěťovými úrovněmi 15 kV a vyšší, obsahuje stínící vrstvu vodiče a izolační stínící vrstvu. Jeho funkcí je zlepšit rozložení elektrického pole na povrchu vodiče, eliminovat efekt špičky způsobený kroucením více vodičů, zabránit poškození izolační vrstvy v důsledku lokalizované koncentrace elektrického pole a zvýšit kontaktní účinek mezi izolační vrstvou a vodičem.
Ochranná vrstva obsahuje vnitřní plášť, pancéřovou vrstvu a vnější plášť, které se primárně používají k zabránění vnikání vnějších nečistot, vlhkosti a mechanickému poškození. Vnitřní plášť je často vyroben z hliníku nebo olova, aby se zabránilo úniku impregnačního prostředku; pancéřová vrstva, jako je ocelový pás nebo drátěný pancíř, poskytuje pevnost v tlaku a v tahu, vhodnou pro přímé pohřbívání nebo pokládání pod moře; vnější plášť je vyroben z materiálů, jako je polyvinylchlorid, aby odolával korozi prostředí.
